|
Zdenka Skopalová - farma Achalteke Dorkeik |
||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Proč jste se rozhodli pro toto plemeno a kdy a kde jste se o něm prvně dozvěděli? Tady mohu zkopírovat to, co mám na svém webu: Můj zájem o Achaltekinské koně se datuje od r. 1972. V tomto roce mi otec přivezl z Moskvy knihu „Коннозаводство и конный спорт“. Z mnoha a mnoha fotografií mne jako 11 leté dítě zaujaly především tři snímky. K těmto snímkům jsem se stále a stále vracela, na všech třech byli achaltekinští koně. Konkrétně to byly fotografie hřebců Kaplan, Azat a klisny Enish. Zaujala mne jejich štíhlost a elegance a tak vzniklo moje „postižení“ těmito koňmi.
Dá se tedy říci, že v roce 2002 kdy jsme si domů přivezli naši první achaltekinskou klisnu jsem si splnila dětský sen.
S jakými názory na achaltekince se setkáváte ? To je velmi různé, setkávám se však s pomluvami plemene od lidí, kteří s nimi nikdy nepřišli do kontaktu. Nejednou jsem slyšela názor, že jsou to koně k ničemu. Podívejme se na další plemena, vždyť totéž můžeme říci o mnoha z nich. Jako příklad uvedu např. velice oblíbeného a líbivého Haflinga. Původně používán v tahu v horských terénech, dnes slouží velmi často jako jezdecký kůň. Má šanci běhat dostihy, chodit vysokou drezůru či zdolávat parkury? Ne, ani to od něj nikdo nežádá a přesto jsem názor, že není k ničemu nikdy neslyšela. Je s podivem, že i přes to, že achaltekinec je velice všestranný a jeho sportovní výkonnost je prokázána, má stále tuto nehezkou nálepku.
Je podle Vás achaltekinec vhodný i pro začátečníka? Před několika lety jsem byla sama v pozici začátečníka. Jezdec jsem průměrný a navíc samouk, který se musel naučit jednat s něčím, po čem dlouhé roky toužil. Snad se tedy mohu uvést za příklad toho, že to jde a že i začátečník je schopen tohoto koně zvládnout. Rozhodně ale netvrdím, že to zvládne každý a určité zkušenosti s koňmi by případný zájemce mít měl. Po svých zkušenostech si dokonce myslím, že je lepší když s achaltekincem pracuje někdo, kdo nemá zažitou klasickou trenérskou praxi. Je pochopitelné, že začátečník se bude se svým koněm sžívat daleko pomaleji a tím si postupně vybuduje důvěru, která je ve vztahu k tomuto koni tak důležitá. Vyhne se tak drilu a metod klasicky využívaných k dosažení požadovaných cviků, se kterými by v tomto případě mohl nastat problém.
Jaké máte zkušenosti s výcvikem. Na tuto otázku jsem částečně již odpověděla v předchozí otázce. To následující nebudou odborné rady, protože odborník nejsem. Jsou to jen zkušenosti. -Učte se sebeovládání -Věřte sobě a věřte svému koni -Vyhněte se nátlaku -Vysvětlujte! Bude vám to možná připadat komické, ale achaltekince daleko snáze do čehokoliv přemluvíte než dotlačíte -Nepospíchejte -Chvalte a motivujte -Přemýšlejte a naslouchejte -Trestání koně vždy dobře zvažte, trest ve vzteku je často přehnaný a kůň jej za takový považuje. -Uvědomte si, že před sebou máte hrdého partnera, se kterým si potřebujete rozumět a ne se dohadovat -Nesnažte se, se svým koněm prát - nevyhrajete.
Je lepší dát svému koni dostatek času, než si vše pokazit přehnaným nátlakem a dopracovat se k vlastnímu pošramocenému egu, se kterým už toho mnoho nedokážeme.
Napadá mne taková větička, která myslím říká vše. Nebojte se achaltekinských koní, neberte jim jejich osobnost a oni vám ponechají tu vaší!
Jaký máte názor na achaltekince ve sportu? Testování plemene ve sportu je v každém případě žádoucí. Vzhledem k tomu, že je achaltekinec stále málopočetný, nemůže být masově využíván ve sportu. Navíc vysoká drezůra a parkury jsou velice dlouhodobá záležitost. Než se kůň dostane na vyšší úroveň tak to trvá velmi dlouho a většina majitelů raději zařadí koně do plemenitby. Nicméně si myslím, že testace by byla přínosná a klasické dostihy, které jsou pro achaltekince tradiční by byly ideální.
Co je vaší prioritou, chov, sport, nebo hobby? Před lety jsem si pořídila prvního koně vysloveně pro radost a rekreační ježdění. Abych se vyhnula touze po hříběti, chtěla jsem valacha, nicméně osud to viděl jinak a přišla klisna. Tenkrát to ještě nebyla achaltekinka, ale ČT. O rok později přišla první achaltekinská klisna a situace se začala měnit. Nezůstalo pouze u ní, postupně přibyly další koně a tak se vidina rekreačního ježdění změnila především na chov. Samozřejmě, že bez ježdění to nejde, zaučují se mladí koně. Dnes si již neumím představit, že by se u nás nerodila hříbata, to je velká radost a po každé zimě povzbuzující náboj. Chov je pro mne hlavní prioritou a určitě jí zůstane!
Jaká je Vaše zkušenost s podílovými x plnokrevnými achaltekinci? Pozorujete mezi nimi nějaké rozdíly? Mám zkušenost pouze s dvěma klisnami s příměsí cizí krve. Z toho u jedné z nich visí nad její podílovostí velký otazník! Zrovna tato klisna je ve svém charakteru jedinečná a tak si představuji povahu achaltekince. Druhá klisna byla sice hodná, ale nesoustředěný a zbrklý zmatkář, který mi přidělal svého času hodně starostí. Těžko říci, zda byl její charakter vrozený či získaný „chrastavským odchovem“. Z těchto zkušeností však nemohu vyvodit závěr zda jsou mezi koňmi podílovými x plnokrevnými nějaké rozdíly.
Jaký je Váš názor na jeho tělesnou stavbu a často zmiňované vady? Vzpomněla jsem si, jak jsme před časem seděli u kávy s jedním velmi známým chovatelem koní (nikoliv achaltekinských) a když přišla řeč na achaltekince padla z jeho strany otázka, proč právě oni. Padl výrok „Jsou přece takoví jiní“, ANO, a to je právě to, proč mne tak zaujali. Podíváme li se opačně, je to zrovna tak důvod, proč je jiní kritizují. Ani zájemci o toto plemeno se ve svých názorech na chov nikdy nesjednotí. Někdo dává přednost především korektnímu exteriéru a nehledí na typ a jiní upřednostňují typické jedince a odpustí nějakou tu nedokonalost. Výběrem pouze exteriérově bezvadných jedinců bez ohledu na typ bychom se však dostali k zneviditelnění plemene. Ceňme si právě originalitu která je těmto koním vlastní a nechtějme achaltekince přeměnit na nevýrazného, byť korektního koně, který se ztratí mezi mnoha ostatními. Osobně dám jako chovatel přednost stádu koní, kteří budou třeba každý jiný, ale každý bude mít výrazný typ, byť s některými vadami, než mít vyrovnané stádo stejných, korektních a netypických jedinců. Achaltekinec je prostě originál.
Jaký je Váš názor na selekci? Provádět výběr, či to ponechat pouze na názoru majitele a do chovu zařazovat vše bez omezení? To je těžké, osobně bych se asi přikláněla k výběru. Dnes je již situace jiná než v dřívějších letech, počet koní se zvýšil. Přišel čas, kdy by se konečně mohlo přistoupit k selekci a to především u plemenných hřebců. To co je mnohdy využíváno v plemenitbě, zvláště v Evropě, je k pláči. Bohužel jsou chovatelé, kteří achaltekince tzv.“nevidí“. Zůstává však otázka, jak zamezit případnému ovlivňování ze strany majitelů a kde vzít záruku, že výběr bude vždy v zodpovědných a odborných rukách!
Jaká jsou Vaše hlavní kritéria při výběru plemenného hřebce pro Vaší klisnu (klisny)? Hřebec by měl korigovat případné nedostatky klisny a potřebné znaky zvýrazňovat, měl by mít dobrý pohyb. Dále mne zajímá původ, tzv. náhodný produkt mi hřebce zlepšovatele nezaručí. Někdy může vypadat volba ideálně a narozené hříbě není podle představ. Mnoho elitních hřebců nedává potomstvo, které by se od něj očekávalo. Dívám se tedy i na potomstvo, které již hřebec dal.
Jaká kritéria by podle Vás měla splňovat chovná klisna? Osobně dávám přednost klisnám, které jsou něčím výrazné. Vady, které nejsou „zásadní“ mi tolik nevadí. Dále mne u klisny zajímá původ, charakter a to, jaká je matka.
Preferujete některou z hřebčích linií a proč? Nemohu říci, že bych některé z linií dávala přednost. Pokud se mi kůň líbí, nehledím na to, do které linie spadá - dávám přednost jednotlivcům.
Jaká je Vaše představa ideálního achaltekince? Kůň obdélníkového rámce na dlouhých suchých končetinách, s prostorným pohybem. Vysoko nasazený štíhlý, dlouhý krk s dlouhým, plochým zátylkem a řídkou hřívou. Výrazně suchá, ostře modelovaná hlava s vysoko posazenýma ušima, se šikmým okem a plným čelem.
Jací jsou Vaši Top 10 achaltekinci? Vyberte 10 koní z historie a 10 koní ze současnosti. Nebudu se důsledně držet daného počtu 10, ale snad to nikoho neurazí a nedá mi, než uvést i některé z mých oblíbených klisen.
Historie Hřebci: 2a Boinou, 125 Karakuš, 812 Taimaz, 1083 Omar, 1186 Dzeihun, 935 Yulduz, 852 Azat, 1095 Polot, 699 Gundogar, 1150 Gaigysyz , Manas 6, a za potomstvo 1248 Orlan.
Klisny: 1524 Enyš, 1693 Fortuna, 1256 Kizylgul, 351 Pel, 2356 Maisa, 1998 Malva
Současnost Hřebci: Genč, Garaiusup, Tochtamyš, Rechimdar, Arzgir, Melebirgut a za potomstvo Murgab, Piastr
Klisny: Pelen, Paichasly, Prochlada, Mugdža, Jangyn, Magistral, Garaai.
Co je Vaším chovným cílem? Achaltekinští koně výrazní v typu, s dobrým charakterem a využitelní ve sportu.
Co byste si přál(a) pod stromeček? Jakéhokoliv koně z mých vybraných Top 10. Ale pokud by šel vrátit hřebec 125 Karakuš, tak to už by nebyl vánoční dárek, ale sen…
Máte nějaké novoroční předsevzetí? Nikdy jsem si ho nedávala a dávat nebudu, ale co bych si přála je zdraví, abych ten zápřah kolem koní vydržela co nejdéle!
|
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)